O Gertrudě

2. 10. 2014 18:00

Bylo ráno a byl spěch. Rychle jsem se oblékala a běhala po chodbě jen v negližé, abych v průběhu ranního maratonu zjistila, že moje pohorky od sobotního výletu za trháním šípků, neuschly. Vzala jsem tedy nepohodlné promokavé tenisky, o nichž jsem si myslela, že se již dávno hřejí v kontejneru na textil a rozhodla jsem se dobře naladit. Netrvalo to ale dlouho. Když jsem totiž popadla svůj batoh, který jsem si chtěla vzít, zjistila jsem, že jakýmsi nedopatřením  v něm zůstalo pár volně ložených jablek. Volně ložená ovšem byla již před měsícem a pod zapomenutou dětskou mikinou se krásně připravovala na jiný úkol než je konzumace v tuhém stavu. Zkrátka, řekla jsem si, že jablka se hodí už akorát do kvasu, pak jsem zjistila, že spíš kompost bude to správné místo a batoh, že se hodí do pračky. Zapůjčila jsem si tedy Eliščin. Ta naštěstí nemá geny jen po své matce a žádné kvasící ovoce v něm neskladovala. Děti jsme nějakým zázrakem vzbudili, nacpali do auta a vyložili ve školce. Já jsem měla před sebou dlouhý den, neb jsem se chystala nejen se svými družinovými dětmi na výlet. Ředitelské volno je radost, pro mě však starost.

S jazykem na vestě a s pocitem, že se mi dnes již od rána nedaří, jsem dorazila do družiny, kde se na mě ta moje zlatíčka hned sesypala (zjihla jsem, přiznávám). S radostí jsem zhodnotila, že je milé, jak si děti vzorně přinesly batůžky a zjistila, že mám tentýž batůžek jako další dvě děti. Začala jsem mít strach o svou svačinu.

Připravila jsem se. Rodiče jsem řádně informovala (alespoň většinu, neb jsem předpokládala, že umí číst) o tom, že budeme v přírodě a takováto činnost, že také potřebuje řádný oděv, sváču a pití. Drak (ten létací) že je vítán. A pak přišla ona. Říkejme jí třeba Gertruda. Gertruda je živé dítko a nevěnuje mi zbytečně mnoho pozornosti. Já jí však pro jistotu pozornosti věnuji mnoho, jinak bych už asi seděla v base. Gertruda totiž má mnoho zájmů, avšak jsou většinou v rozporu s těmi mými.

Vydali jsme pokyny, nikterak náročné, jako například: Přezujte se, vemte si batůžky, běžte se vyčůrat. A vyrazili jsme. Gertruda svírala v ruce pytlíček s drakem a stála u dveří jako první. Ta je dnes ale šikovná, pomyslela jsem si a hleděla si ostatních

Téměř v polovině cesty se Gertruda projevila. "Paní vychovatelko", kníkla, "já jdu v přezůvkách." Cože?!! Vybavila se mi ona známá scénka o vyzouvání bačkůrek na koupání a prohlásila, že Gerťa prostě jde v bačkorách, že se s ní nemůžeme vracet. Když jsme vkročili do lesního bahna, raději jsem se tvářila, že ji nevidím, jak se v tom s potěšením dlochní a utěšovala se, že mi rodiče všechno podepsali. Ale najednou jsem si musela všimnout. "Gerťo," zeptala jsem se opatrně, "kde máš batůžek?" "Já nemám, maminka mi nedala." Cože?!! Pominu-li, že byla v sukni a přejdu-li s nadhledem, že ťape v přezůvkách, nemůžu se už nevěnovat tomu, že nemá ani nic k pití. Blahořečila jsem si za velkou láhev v mém batohu.

Děti pobytem na čerstvém vzduchu a teplém, téměř letním sluníčku, úplně rozkvetly. Krom dívčiny s alergií na slunce si to všichni užívali. Zkoušely pouštět draky v lese a mezi pařezy, lozily po skalách a pak zkoušely draky ještě pod vysokým napětím. Všichni si promočili boty v zarosené trávě a roztahovali čerstvým vzduchem svůj hrudní košíček. I Gertruda si výlet užila. Někde v hlubokém lese ztratila svůj pytlíček na draka a několikrát i draka samotného. Naštěstí ho vždycky někdo našel za ni. Po návratu do školy jsem se chopila iniciativy a začala se vyptávat Gerty, jestli má ve škole boty na tělocvik, ať si má místo kuliček bahna co obout do školy. 

A pak jsem to uviděla. V poličce, kde jsem očekávala tenisky, lépe pohorky, goratexovou obuv, či jinou vymoženost, se na mě usmívaly sandály. Díky Bohu, že si vzala ty přezůvky...

Gertruda zakončila den tím, že zapomněla svého draka ve škole a já s povzdechem, jak je tohle možné, jsem odjela vyzvednout svoje děti do školky. Po cestě jsem přišla na to, že ona na tom Gerťa není tak špatně, ona svého draka zapomněla dnes ve škole, já svého taky a ještě jsem před měsícem založila kompost ve svém batohu. Tož nevím, nesmím se přeceňovat a druhé podceňovat, a pak... snad... bude vesmír v rovnováze.

Zobrazeno 822×

Komentáře

MarjánkaN

Gertruda je krásné jméno... ;-)

paluška

Že jo :-)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz