Stoja nad šporákem...

... čtu článek od Kollenky týkající se důvodů jejího odchodu. 

Ano, již nějakou dobu cítím trošku jako křivdu, že se tady pořád někdo na sílu snaží vytvořit ze signálů web pro mladé. Vždyť mladí, kteří tu začínali, odešli (případně zůstali), přišli noví, přišli i noví starší. Z toho přece homogenní, mladicky rozjásanou skupinu teenagerů prostě nevytřískáte. A chcete ji?

Tak pak řekněte, Paluško, zmiz a už se nevracej!

A já vystřelím a už se nevrátím. Protože já už taky nejsem nějaká mladice. Řeším jiné problémy než patnáctileté děti, ale to mi nebrání v respektu k jejich názorům a třeba i pokusům o blogování. Každý nějak začínal. 

Popravdě, jestli si někdo z redakce signálů myslí, že svou trapnou kampaní a hesly naláká nějaké mladé, tak já si to tedy nemyslím... 

Celá tahle snaha konkurovat sociálním sítím je stejně vtipná, jako byste smartphonovou generaci přesvědčovali, že nejlepší telefon je Nokia 3310 a nejlepší hra Snake... (btw. JE to nejlepší hra)

Jsem vytočená, fakt vytočená a obvykle si svoje blogy opravdu dobře rozmýšlím. Teď ne, teď nechávám průchod emocím, neboť ty emoce mnou intenzivně cloumají.

Až si to v klidu rozmyslím, jak mám ve zvyku, tak vám dám vědět, jestli zůstávám. Protože, ať se na to teď dívám z jakého chci úhlu, tak se mi zdá, že tohle bude ta poslední kapka k tomu, abych opravdu buď přestala psát, nebo se přesunula jinam, protože mám opravdu intenzivní pocit, že tu zacláním příliš dlouho...