Vážně nejsem hysterka, i když...

4. 1. 2019 22:57
Rubrika: Paluška a radosti | Štítky: děti , panika , RZP

... dneska jsem si to vyzkoušela a byla jsem fakt přesvědčivá.

Byl to malinko náročnější den, ale už jsem zažila tolik horších, že bych od sebe tuhle reakci nečekala.

Poté, co jsem jela s dětmi asi 30 km po sněhu a namrzlých cestách, v menší vánici a potmě, jsem s úlevou zaparkovala před domem a šla honem topit, aby nám nebylo zima. Než jsem pořešila vše, co bylo třeba, přiblížila se osmá večerní a čas uložit ratolesti. Manžel doma nebyl.

Mezi vším tím pobíháním najednou řev jak z hororu: "Mamííí, mamííí!!! Aaaaaau, aaaaau, moje břicho!!!"

Takový vřískot, to jsem od ní ještě neslyšela. Svíjela se na záchodě a ječela jak siréna, oči vytřeštěné. Vážně jsem se vyděsila, že mám dítě v posledním tažení. Na břicho si nenechala šáhnout, ječela bez přestání.

Nebyla s ní domluva.

Normálně se třikrát zhluboka nadechnu a snažím se uklidnit dítě, ale tentokrát jsem klidnila tři, protože ostatní dva začali brečet taky. Poslala jsem je do obýváku dívat se na pohádku se slovy: "Buďte tam, v klidu, to bude dobré, já to vyřeším."

A v tuto chvíli jsem si přestávala být jistá, že to vyřeším. 

Co mám dělat? Jako zdravotnický zběh si pamatuju jen ty strašlivé věci jako náhlé příhody břišní, prasklou výduť na aortě apod. a tohle ve mně začalo tu paniku. Sama v baráku, doma tři děti, venku mezitím nasněžil zas nějaký cenťák. Sanitku? Přeháním? 

Včera v noci jsem měla hnusné sny a na jejich základě jsem si zopakovala číslo na záchranku, protože ve snu jsem nepomohla, a to mě dožíralo celý den.

Volám!

Chrlila jsem na paní operátorku, co mě napadlo, panikařila jsem, do toho jekot a brekot. Ruce se mi klepaly.

Profesionálka na telefonu mně velice rychle zvládla uklidnit. Pacientka se mezitím taky pomalu uklidnila. Operátorka mezitím zhodnotila podle popisu, kde by mohl být problém a co máme dělat. Já, vzhledem k tomu, že doma se situace pomalu normalizovala, jsem začala mít pocit, že jsem kráva blbá, že vůbec volám. Paní mě ale vyvedla z omylu a domluvily jsme se, že zkusíme, co poradila.

"A nebojte se zavolat znovu, kdyby to nepomáhalo, odvezli bychom vás do nemocnice," řekla a rozloučily jsme se. Pacientka si ještě párkrát pokvičela, ale naštěstí to byly jen zažívací obtíže. Za půl hodiny byla docela v klidu a teď už všichni panikáři v tomto domě spí, kromě mě teda.

Kolik takových telefonátů asi už za život ta operátorka absolvovala? V našem případě o nic nešlo. Jen tu vypukla hromadná panika. Kdyby se ale nakonec muselo něco vážného řešit, tak jsme byli v těch nejlepších rukou. Ten přístup, to byla paráda a srdcem odvedená odborná práce.

A já za to moc děkuju.

Za lidi, co dělají svoji práci nejen na vysoké profesionální úrovni, ale také na té lidské.

A slibuju, že si už nebudu stěžovat, že nemám o čem psát, že nemám inspiraci. Dneska bylo inspirace až až a o další se mi nejspíš postará druhá vlna neštovic, kterou jsme si potvrdili těsně před spaním.

Dobrou noc a nazdar!

 

Zobrazeno 12225×

Komentáře

BBB1

Abych si ještě přisadil - tak představa, jak vřeštící dítě v klidu ukazuje, kde ho bolí bříško, je scifi. Dítě minimálně do 4 let, i když je v klidu, to prostě není schopné ukázat. Bude ukazovat všude možně, nebo nikde, na otázky "bolí to tady, tady, tady?" bude nejspíš odpovídat úplně nelogicky, protože si to nespojí. A i kdyby dítě někam ukázalo, nedá se na to spolehnout a vyvozovat z toho diagnózy.

DagmarTerezie

I já mám velice pozitivní zkušenost s přístupem člověka na druhé straně, ať už to bylo při volání záchranky nebo policie. A těší mě, že se objevuje článek, který ten přístup ocenuje, většinou se člověk setkává s kritikou, když něco není, jak si představuje, ale dat pozitivní zpětnou vazbu se zapomíná, bere se to jako samozřejmost. Tak moc díky za tohle sdílení!:)

Zobrazit 24 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz