Jak jsem si vyhodila z kopýtka... sama

28. 5. 2018 11:28

"Tak se s někým domluv a jdi..., " řekl mi můj přející manžel u poněkolikáté za poslední měsíc. Já bych šla. Fakt. Ale to byste nevěřili, jak je strašně složité domluvit se s nějakou kamarádkou na víno, pivo... prostě pokec. Moje kamarádky jsou vesměs vdané ženy a k tomu matky. Jen nepatrný zlomek z nich však požívá té svobody, že bez velkého plánování může navečer vypadnout z domu a trochu si odfrknout. Já tu svobodu mám, ale nemám podobně svobodnou kumpánku. Když už nejsou připoutány kojením, tak jsou připoutány manželem nebo samy sebou, protože si to tak nastavily.

Je ale pravda, že už mně všichni doma štvali a štvala jsem i já je. Tak jsem se prostě sebrala a začala svoji sólo akci mší svatou. S tím, že když se mi nebude nikam chtít, tak jsem si vlastně svobodu užila a mám splněno.

Jenže mně se potom samozřejmě nikam nechtělo. To jsem vlastně věděla už předem, nějaký ten pátek se už znám. A tak jsem se pro jistotu už moc nerozmýšlela, skočila do auta a vyrazila směr Zlín. 

Abyste si nemysleli, já jsem nešla jen tak naslepo do víru páteční noci. Zas taková volnomyšlenkářka nejsem. Chtěla jsem se podívat na Noc muzeí. A protože jsem to chtěla uskutečnít už dřív, tak jsem vyrazila spíš z pocitu, že pokud ne teď, tak už nikdy.

Měla jsem trochu strach, že mně budou obtěžovat švarní bohémové, když budu stát před Zrzavým či Muchou, ale tato obava se ukázala býti lichou, a toto bylo opravdu jen takové optimistické přání uhoněné matky, kterážto toužila zvednout si sebevědomí. Jo, možná tam nějací švarní bohémové byli a možná i někoho obtěžovali. Já jsem to ale nebyla. Jen jsem hned po deseti minutách bloudění po muzeu potkala své žáky, které jsem připravovala na přijímačky. Ti mi rozzářili den. Vlastně noc. Jednak tím, že přijímačky všichni udělali a mě hřálo, že jsem jim pomohla, a jednak tím, že neutekli před učitelkou v pátek večer v muzeu. 

Potkala jsem spoustu známých, takže jsem se sama necítila. Ale ta svoboda, že v jednom kuse nechodíte s někým na záchod (myslím svoje děti, s nikým jiným na záchod nechodím!!) a nemusíte odpovídat na otázky. Klidně si čtete dlouhatananánské texty o baťovském Zlíně a nikdo vás přitom netahá za ruku.

Řeknu vám, že jsem byla tak uchozená a hotová, že jsem to v deset zapíchla, skočila sobě a mužovi koupit pořádný vepřový gyros a vydala se domů. Odpočinutá, spokojená a o půl jedenácté v noci taky pořádně najedená.

Jo a taky ve mně uzrálo rozhodnutí, že od teď si tyhle sólo akce budu užívat častěji, třeba příště mám v plánu kino.

A neberte si osobně, že vás nepozvu, ono to prostě ani při nejlepší vůli nejde.

Zobrazeno 591×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz