Exkrementální příhoda, ve které se nikdo nepototo

18. 1. 2018 21:28

Opravdu mě baví psát veselé historky ze života. A vůbec nevadí, že v tu chvíli, kdy se děly, byly všechno možné, jen ne vtipné.

Tak třeba dnes ráno měla dost nepříjemný start naše Eliška. Jako obvykle bez problémů vstala, hodila do sebe snídani, do aktovky sváču a v cuku letu valila na autobus. Na muže jsem udělala smutné oči (on by teda spíš řekl, že to bylo citové vydírání) a vzal Vendu do školky, i když měl před sebou náročný den a krapet spěchal. A my se Štěpou jsme si udělali svůj ranní klídek, čajíček, tulení na gauči, pohádka...

Jenže nás vyrušilo nějaké štrachání ve sklepě, a to i když už byli všichni v tahu. Kouknu z okna a tam můj drahý choť, vzadu v autě dítě. Nechápu, ale nechám to být. Asi něco zapomněl, tak si to vzal a odjel. Za deset minut zase.... štrachy štrachy, dupy dupy, hrc v zámku. 

"Co jééé?" ptám se inteligentně. 

Můj muž se zarputilým výrazem pucuje něco vlhčeným ubrouskem a supí. "Jí to spadlo do kanálu."

Teprve teď si všímám onoho předmětu. Eliščina nová krásná bílá peněženka. Vzhledem k náladě mého muže vyjádřím pochopení a na nic se neptám. Však se to dozvím později. Muž utíká k autu a frčí. Takže to dítě v autě je Eliška, dochází mi zvolna.

Historku jsem se dozvěděla záhy, až se situace zklidnila, volá můj drahý z práce a objasňuje ranní příhodu.

Naše nejstarší stála naprosto nevinně na zastávce s připravenou peněženkou, aby mohla zaplatit řidiči. K její smůle stála vedle kanálu a peněženka jí vyklouzla z ruky v rukavici. Jak se dostala skrz tu mřížku, to nevím, protože to by se mi nepovedlo, i kdybych hodně chtěla. 

Ono je příjemné mít zodpovědné dítě. Jenže stres pro toho "zodpovědníka", když jeho peněženka dlí v ho... hodně špinavé vodě se všemi kartičkami a penězi, to už chce silnou povahu. A naše Eli propukla v hysterický pláč, protože tohle byl fakt prů... průšvih. (Pardon, nějak se mi tam ta slova s fekální tematikou pletou). Ale věděla, že pomoci se domůže jedině doma, želvy ninja jí to ze stoky asi nedonesou, tak vyběhla směrem ku domovu a cestou potkala tatínka a Venďu, kteří zrovna vyjížděli. Starostlivý otec se jí jal pomoci (to bylo to štrachání a hledání nástroje, kterým by kdysi bílá peněženka šla z toho sajrajtu vytáhnout). To jak manžel v kvádru zvedal poklop kanálu, to by mě čistě ze škodolibosti docela zajímalo. Na druhou stranu jsem byla šťastná, že jsem to nemusela řešit já v závěsu se zdrhajícím Štěpou a štkající Eliškou. Už se vidím, jak si hraju na paní Zekonovou a následně obíhám všechny silné strýčky po dědině, aby mi s tím píchli, lezu do kanálu, a pak spěchám s Eliškou do školy pěškobusem, protože by nebylo jak jinak. To bych se z toho asi pos... posmála.

Já jsem dnes se svou historkou proti naší slečně fakt žabař, takže vám nebudu dlouze popisovat, jak jsem vezla Štěpu na saních po asfaltu a následně ho pěkně ksichtíkem napřed vysypala do sněhu.

A teď už bobek na to. Buďme rádi, že všechno dobře dopadlo. A věřte mi, že až se nám zase něco veselého přihodí, miléráda se s vámi o to podělím. Snad rodina odpustí.

 

Zobrazeno 2237×

Komentáře

Heléné

Na 1.stupni jsme čekali na bus,který nás měl dovést na divadlo.Stála jsem s peněženku nad kanálem a pořád ji z dlouhe chvile otevírala a zavírala.Pri tom jsem zaslechla vždy splouchani vody....No prostě mi do kanálu postupně vypadalo všechno moje kapesné.The end?

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz