Jak jsem šla příkladem

Jak se to teď všude hemží radami, jak vychovávat děti, tak už mi jde z toho hlava kolem. Jako člověk pedagogickým vzděláním krapet postižený jsem už ledacos četla či viděla a moudrá z toho nejsem. Tohle nesmíš dítěti říct, ranila bys ho. Támhleto si radši rozmysli, bude mít blok. Jestli ho lepneš po zadku, tak má doživotní mindrák.

Už mám spíš mindrák já... Kecám... Je mi to úplně šumák. Nevím, kde na tohle berou matky čas, ale já mám co dělat normálně žít a nějak ty děti směrovat, aby z nich byli slušní lidé. A i když nevysvětluju každou věc přeopatrně, abych snad bumbrlíčkovi neudělala černý flíček v jeho růžovoučkém životě, jsem večer umluvená jak tiskový mluvčí našeho pana prezidenta. A že ten toho nažvatlá. Nemáme opravdové problémy, tak si je prostě vytváříme.

Totálně mě třeba vytáčí ona super novinka Nevýchova. Přijde mi, že je to výborný džob, vydělávat na tom, že "radíte" matkám, jak na vlastní děti. Ale dost už. Každý si neseme něco z dětství, nějakou rodičovskou výchovnou chybu. A naše děti na tom nebudou jinak. Jednoho budeme přetěžovat, druhého protěžovat, třetího necháme růst jako dříví v lese. U každého uděláme chybu, se kterou se třeba až v dospělosti bude muset vyrovnat a zpracovat si to. Dost mě uklidnilo, když jsem si uvědomila, že ve výchově každého dítěte nasekám spoustu chyb. Nikdy nemůžu vědět, co to dané dítě bude brát jako problém. 

A tak jsem šla do sebe a řekla si, že pro mě bude základ jít dětem příkladem. To, co slyším odmalička, a ani mi to nemusela krestlit nějaká nesympatická paní na bílou tabuli, se snažím aplikovat. A s chybami samozřejmě. Jsem člověk, že jo. Člověk má chyby, člověk toho pomotá, až by se jeden divil. A svým dětem vlastním příkladem ukazuji, jak se při absolutním psychickém vyčerpání dá ječet a brečet vzteky, ale taky, že se nikdy nechodí na červenou a taky přes koleje, když to dingá. Že je slušnost pozdravit, když někam přijdu, v divadle, že se nešustí papírky, a ty papírky, že se vyhazují do koše. Kolem nás je tolik pravidel a tolik různých zákonů, které jsme buď povinni plnit, nebo je to minimálně v rámci etikety vhodné. A ne proto, milá paní Nevýchovo, že je to mamince nepříjemné, maminku to mrzí a maminka má kolem toho tisíc řečí, ale proto, že počínaje Desaterem máme víceméně dáno, co je v pořádku a co ne. A jestli budeme kolem dítek našlapovat ve froté ponožkách, abychom jim nezpůsobili trauma, tak jim do toho tvrdého života, který je čeká, dáváme teda pořádný danajský dar.

Tak jsem šla dnes večer zase příkladem Štěpánkovi a ukazovala mu na své vlastní osobě, jak se má spinkat. A tak jsem se vám do toho příkladného chování položila, že nebýt (jeho) plácnutí (mou) papučí přes (můj) ksicht, tak jsem v té své příkladné výchově byla ponořená až do rána.