Jak jsem šla příkladem

29. 11. 2017 23:23

Jak se to teď všude hemží radami, jak vychovávat děti, tak už mi jde z toho hlava kolem. Jako člověk pedagogickým vzděláním krapet postižený jsem už ledacos četla či viděla a moudrá z toho nejsem. Tohle nesmíš dítěti říct, ranila bys ho. Támhleto si radši rozmysli, bude mít blok. Jestli ho lepneš po zadku, tak má doživotní mindrák.

Už mám spíš mindrák já... Kecám... Je mi to úplně šumák. Nevím, kde na tohle berou matky čas, ale já mám co dělat normálně žít a nějak ty děti směrovat, aby z nich byli slušní lidé. A i když nevysvětluju každou věc přeopatrně, abych snad bumbrlíčkovi neudělala černý flíček v jeho růžovoučkém životě, jsem večer umluvená jak tiskový mluvčí našeho pana prezidenta. A že ten toho nažvatlá. Nemáme opravdové problémy, tak si je prostě vytváříme.

Totálně mě třeba vytáčí ona super novinka Nevýchova. Přijde mi, že je to výborný džob, vydělávat na tom, že "radíte" matkám, jak na vlastní děti. Ale dost už. Každý si neseme něco z dětství, nějakou rodičovskou výchovnou chybu. A naše děti na tom nebudou jinak. Jednoho budeme přetěžovat, druhého protěžovat, třetího necháme růst jako dříví v lese. U každého uděláme chybu, se kterou se třeba až v dospělosti bude muset vyrovnat a zpracovat si to. Dost mě uklidnilo, když jsem si uvědomila, že ve výchově každého dítěte nasekám spoustu chyb. Nikdy nemůžu vědět, co to dané dítě bude brát jako problém. 

A tak jsem šla do sebe a řekla si, že pro mě bude základ jít dětem příkladem. To, co slyším odmalička, a ani mi to nemusela krestlit nějaká nesympatická paní na bílou tabuli, se snažím aplikovat. A s chybami samozřejmě. Jsem člověk, že jo. Člověk má chyby, člověk toho pomotá, až by se jeden divil. A svým dětem vlastním příkladem ukazuji, jak se při absolutním psychickém vyčerpání dá ječet a brečet vzteky, ale taky, že se nikdy nechodí na červenou a taky přes koleje, když to dingá. Že je slušnost pozdravit, když někam přijdu, v divadle, že se nešustí papírky, a ty papírky, že se vyhazují do koše. Kolem nás je tolik pravidel a tolik různých zákonů, které jsme buď povinni plnit, nebo je to minimálně v rámci etikety vhodné. A ne proto, milá paní Nevýchovo, že je to mamince nepříjemné, maminku to mrzí a maminka má kolem toho tisíc řečí, ale proto, že počínaje Desaterem máme víceméně dáno, co je v pořádku a co ne. A jestli budeme kolem dítek našlapovat ve froté ponožkách, abychom jim nezpůsobili trauma, tak jim do toho tvrdého života, který je čeká, dáváme teda pořádný danajský dar.

Tak jsem šla dnes večer zase příkladem Štěpánkovi a ukazovala mu na své vlastní osobě, jak se má spinkat. A tak jsem se vám do toho příkladného chování položila, že nebýt (jeho) plácnutí (mou) papučí přes (můj) ksicht, tak jsem v té své příkladné výchově byla ponořená až do rána.

 

Zobrazeno 3635×

Komentáře

ajinka

Amen

Petr Steinbauer (PetrST)

Članek mi trochu připomněl knížku od Roberta Fulghuma "Všechno, co opravdu potřebuju znát jsem se naučil v mateřské školce".

Jinak.neaouhlasím s tím, že by se dítěti nemělo naplácat na zadek, když si zalsouží. A nejvíc tím trpí mužské plémě. Matky z nás vychovají baby a pak není divu, že o nás holky nestojí (samo sebou, která holka by chtěla chodit s babou) a staří pardálové nás posílají na vojnu.

paluška

@PetrST A to mi taky vadí. Ženská rozhodne a manžel poslouchá. Mužská výchova je jiná, ale potřebná, abychom si nevychovávali padavky. A pokud jsem dávala na přípravě pozor, tak má být žena v prvé řadě manželkou a až potom matkou. Přijde mi, že dnes je to spíše naopak.

Petr Steinbauer (PetrST)

@paluška: S tím nejde nesouhlasit!

mia-maru

@PetrST A nebo se přílišným bitím vychovávají agresivní tvrdaci, co pak neumí vyjádřit city. Dekuju pěkně. Viděl jste Po strništi bos?
Nic není černobílé.

paluška

@mia-maru Nemyslím si, že Petr chce, aby se děti bily hlava nehlava a mělo to nedozírnè následky... A já si osobně myslím, že takový ten respektující způsob výchovy valné většině mužů moc neříká.

mia-maru

Mně vadí, ze pro dost lidí je buď "tradiční" výchova nebo "volná" výchova. O tu respektující se nezajímají, protože je to příliš složité, ani to, ani to. Je to "moderní", tak sbohem.
Muži netrpí tím, ze z nich "matky vychovávají baby". Muži trpí tím, ze nemají doma otce, ze nemají otce, který ma dostatek sil s nimi trávit čas a jít jim příkladem. Otce, který je sám na sebe přísný v první řadě. Který je dobrý k druhým v první řadě sám. Který je se sebou vnitřně srovnaný. To chybí mužům, ne lepanec na zadek. Podle mého názoru samozřejmě.

Petr Steinbauer (PetrST)

@mia-maru: Napsal jsem: "naplácat na zadek, když si zaslouží." Nenapsal jsem nic o přílišném bití.

Otázka je pak, kde je správná výchova. Muži se své výchovné funkce v rodinách z velké části vzdali, neboť ženám nepřipadala správná. Mě osobně strašně chybí táta (i když jsou rodiče spolu tvoří pár 23 let, z toho 21 jsou manželé). Chybí mi to, když jde otec se synem do lesa a nučí ho rozdělant oheň. Kdy dá synovi jeho první nůž, takovy "symbol muže" atd. To vše jsem se naučil sám anebo s karády.

mia-maru

@PetrST Omlouvam se. To s těmi "babami" se me dotklo, tak jsem reagovala nepřiměřeně. Ale stejně. Otázkou je, co to je "když si zaslouží", ale nechme to být.
Ta role otců je mnohem zajímavější téma. Nemyslím, ze je to proto, ze by ženám nelripadala správná. Resp. nejen proto. Znám takové, kteří se jí vzdali sami, protože byli příliš vyčerpání z prace, a nebo sami nevěděli jak na to (děti jsou ženská "práce"). Nechtěli byste k tomu něco napsat na Mamutovi?

Petr Steinbauer (PetrST)

@mia-maru: Na Mamutovi to dám jako návrh.

Osobně chci být takovým otcem, který mi chyběl. Chci být aktivní otec. A ze svého chozen ven mimo civilizaci a vaření kafe na ohni chci udělat společné chvíle se synem/syny. Naučit ho/je dovednosti jako rozdělat oheň, orientovat se v přírodě atd..

Co se týče těch "bab," tak to jsem měl na mysli muže, kteří se nedokáží postarat, porvat se o ženskou, být zpodpovědný, mít smysl pro řád a umět se vypořádat s problémy. Prostě takové to "voják se stará, voják má" (samozřejmě jen v tom dobrém slova smyslu).

Zasloužené bití se musí fakt poznat. Když jsem dostal od mamky, tak jsem si pak vždy zpětně uvědomil, že jsem zašel až příliš daleko za únosnou hranici (a ta byla hodně silná).

Petr Steinbauer (PetrST)

@mia-maru: Post scriptum: Ačkoliv mám akční koníčky, zatím jsem od @TessMM nedostal feedback, že bych zanedbával romantiku nebo dokonce ji samotnou ;)

mia-maru

@PetrST Fandím Vam a věřím, ze takovým otcem byt dokážeme. Kde je vůle, je možné mnoho.

Myslela jsem to tak, ze si nemyslím, ze ty baby jsou z mužů proto, ze nedostali na zadek, když si zasloužili, ale proto, ze nemají vzory toho, jak se to dělá, to postarani se, zodpovednost apod. Ale muzu se mýlit. Proto by me zajímal ten váš názor vice mužů. Moc díky!

schavi

Souhlasím, jak říkáš, každý v sobě neseme nějakou výchovnou chybu a i my sami nějakou další uděláme..

JiKu

@PetrSt: A nejvíc tím trpí mužské plémě. Matky z nás vychovají baby a pak není divu, že ...

@mia-maru: Muži netrpí tím, ze z nich "matky vychovávají baby". Muži trpí tím, ze nemají doma otce ...

JiKu: Nic není černobílé. Muži trpí obojím.

deFlegmatique

Nic není černobílé. Ani dobří tátové ještě nevymřeli - já v tom svém mám obrovský vzor.
A taky už mám svou takřka tříletou zkušenost - co vnímám jako jeden z nejsilnějších aspektů této zkušenosti je, že udělat něco špatně je opravdu jednoduché a stejně tak jednoduché je radit druhým, co dělají špatně - aplikace ve vlastním životě je mnohem těžší.
Myslím, že jsou důležité tyto věci - snaha o to, aby dítě cítilo, že ho mám rád - nevím, jestli to umím aplikovat, ale předpokládám, že když moje děti budou cítit, že je mám rád přes všechny chyby jejich i vlastní, budou schopny mi mé chyby prominout. Myslím, že je k tomu potřeba hodně času stráveného s dětmi a soustředěná pozornost - na to co prožívají a jak reagují na to, jak k nim přistupuji.

deFlegmatique

Taky je myslím důležitá vzájemná úcta rodičů - to je důležitý vzor vztahu. A obdobně "cti otce svého a matku svou" - mám za to, že tohle přikázání je "nejpraktičtější" ze všech - není možné očekávat, že moje děti budou mít úctu ke mně, když ji já nemám ke svým rodičům.
Tak konec kázání - děkuji za článek a přeji ať svým dětem předáte do života jen tolik flíčků, aby věděly, že je mají od světa "venku" čekat, ale ne tolik, aby měly pocit, že doma je to ještě horší.

spitfire

deFlegmatique, výborně (160).
To co se dnes mylně pokládá za krizi mužství, je krize patriarchálního vzoru. Ten je založen na vztahu Vašeho otce k jeho otci. Tedy skrze tři a více generace, jak si přesně všímáte na svém vzoru: "že moje děti budou mít úctu ke mně, když ji já nemám ke svým rodičům"

JiKu

Když už jsme u odsuzování té černobělosti, tak krize mužství (či patriarchality) je neodmyslitelně spojena s krizí ženství.

Takže se dokonce domnívám, že by se dalo hovořit o krizi lidství :-)

spitfire

Já jsem použil slovní spojení krize..., protože je to dneska dost cool. Když se k něčemu nepřipojí výraz krize, tak to lidi ani nezajímá.

Křesťanství nabídlo patriarchální vzor: Bůh otec, Ježíš syn a člověk jako ta třetí dospívající (dorůstající) generace.
Dneska je slyšet, že Bůh je náš taťka. ???
Symbolicky možná tak grand taťka...

To co jsem možná zbytečně nazval krizí je pouze popis situace, že se ve společnosti patriarchální vzor nepřenáší.

JiKu

Hmm. Zajímavé.

Je fakt, že pokud je někdo otec (Otec), tak jím zůstává.

Tam se k tobě modlívali naši otcové - nikoli dědové a pradědové.
Dědictví otců zachovej nám, Pane! Nikoli dědů nebo pradědů.
Napříč generacemi otcové zůstávají otci.

Ale taťkové ne.
Z taťky se po jedno generaci stane dědouš.

Někdy má slovo úžasný symbolický význam a ovlivňuje dění.

spitfire

Muži jsou v krizi leda tím, že až příliš pozorují sebe sama jako muže. To co jim chybí není nějaké mužství (to lze aplikovat injekční stříkačkou), ale to, že si neumí užít bohatství, promiskuity.... .
Samozřejmě, že dnes jsou ženy ekonomicky nezávislé jako muži a střídají partnery jako muži. Dobře, ale proč si tím ošklivit to, že jsem muž? Tedy ne já (já jsem bastard), ale ti muži co se tak rádi vidí v krizi.

Samozřejmě, že křesťanství nelpí na bohatství a křesťan by měl být věrný své manželce. Jenomže takové uvažování předpokládá nějaký předepsaný řád. Jedno libido (bohatství, promiskuita) musí být nahrazeno jiným libidem-řádem.

Zobrazit 21 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz