Můj muž je prorodinný typ. Ale jeho práce je docela časově náročná, z mého pohledu je to práce na dva, možná dva a půl úvazku a někdy, i kdyby se rozkrájel, nemá šanci urvat si trochu času pro nás.
Vždycky, když se chystá na nějakou náročnější akci, ho doma skoro nevidíme a je to poznat jak na rozjívenosti dětí, tak na zahradě, která šílenou rychlostí zarůstá a místo úhledného trávníčku máme svůj vlastní Boubín.
Třeba tento týden se to zase sype. Manžel má před akcí a naše holky se postupně složily zdravotně, takže už antibiotika zobe i Eliška, která doposud držela. Venda nezobe jen díky tomu, že onemocněla o víkendu a při návštěvě doktorky byla infekce již na ústupu. Tatínek nám chodí do práce se zvýšenou teplotou a mně se z toho všeho zvedá tlak! Do toho se ještě Štěpa poprvé postavil, takže děs běs. Ona je to radost, když se vám dítě vertikalizuje, když vidíte, že se správně vyvíjí, že je hbité a činorodé. Jenže když ho neustále padajícího chytáte, protože zkouší, jak se stojí u stolku, u židličky, u šuplíku, u krabice, u lednice, u dveří (samozřejmě z té hloupější strany), tak váš pracovní výkon dramaticky klesá a jestli neklesá, tak to jedině proto, že už je dávno na nule. Dnešek byl třešničkou na dortu. Konalo se totiž vystoupení ke Dni matek. Naše Venda měla vystupovat a protože je už celkem dobrá, tak jsem se uvolila, že ji dopoledne přivedu na zkoušku, odpoledne pak na vystoupení. Jenže jsem si neuvědomila, že potřebuji děti s sebou vzít na úřad vyřídit jim cestovní doklady, neboť se chystáme v létě cachtat u moře. Nechtělo se mi je tahat, když nejsou zdravé, jenže co naplat. Prázdniny se blíží a mohla bych nakonec hořce zplakat nad výdělkem, protože kvůli jejich nemocem jsem tuto akci posunovala už asi měsíc a půl.
A nakonec padnout a přiznat si, že...
"Dneska už ale fakt nemožu."
Když totiž mezitím vidím muža asi deset minut a stihu mu dát akorát tak pusu na líco, tak v tomle šrumci mám, i přes veškerou svoji již značně rozvinutou schopnost sebezáporu, chuť tak akorát na štamprlu!
P. S.: Ale stále jsem pozitivní, usměvavá a věřím, že zítra bude líp :-) (hahahaha, ten, kdo mi to sežral si udělá deset kliků!... ale NE MYŠÍ!!!)
Je pravda, že tlupa se na nás nabalí kamkoliv přijdeme, ale doma....
No právě domů si můžete (musíte) půjčit to čtvrté dítě. Třeba na týden.
Třeba máte kamarádku rovněž se třemi dětmi, ona vám jedno půjčí a obě budete v pohodě. A za týden zas na oplátku vy půjčíte jedno jí.
Nebo s jedním.
@JiKu :-D Svérázné řešení. Pominu-li to, že naše děti jsou nemocné a žádná normální žena (a myslím, že ani muž) by mi nepůjčila své dítě do takového prostředí, asi není nejlepší řešení půjčovat si na týden cizí dítě. Něco jiného jsou prázdniny, ale že bych chtěla vypravovat do školy a psát úkoly s dalším dítětem... Nevím, ale asi vaši jistě dobře (pro)myšlenou radu odmítnu a udělám si to po svém.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.