Všechno vim, všechno znám

9. 10. 2016 23:42

Tak si říkám, kolik bych asi tak musela mít dětí, abych se stala dokonalou matkou. Číslo tři, náš dvouměsíční Štěpánek, je úplně jiný než jeho sestry a přesto si dobře rozumíme. Chápu, co který jeho křik znamená, neječím na něj, ať už konečně spí (protože v noci jako slušný člověk spí), mám z něj zkrátka radost a užívám si miminka tak, jak jsem si ho ještě neužívala. Mám i nějaké to sebevědomí, z připomínek si nic nedělám, netrápí mě úbytek inteligence - ne, že by neubývala, jen mě to zkrátka netrápí.

Jenže pak si otevřu nějaký článek, kde dobře informovaná maminka zaujatě píše o něčem - o výchově, látkových plenách, správné výživě... a jsem pobouřena. Pod článkem je často diskuze, kde dotyčná supermatka má odpověď na všechno a každého ubije svými argumenty, byť ve vší slušnosti a mírnosti podanými. Často pak zjistím, že je to zasloužilá matka jednoho dítěte. Abychom si rozuměli, i matka jednoho dítěte může být skvělá, ale abych poučovala ostatní lidi, když sama mám tak malý vzorek k ozkoušení a ještě ke všmu nevím, jaký vliv bude mít má výchova, plenky (no dobře tady to nemusí být) nebo strava na budoucnost tohoto dítěte, to mi přijde trošičku za vlasy přitažené. Je lepší psát o svém dokonalém přístupu články, vytvářet webové stránky, nebo se věnovat dítěti opravdu a fyzicky?

Je dost těžké věřit si v tom, co děláte, ale když už to jedete po x-té, poznáte tu rozličnost povah na vlastní kůži, ne tak, že jste to někde vyčetli, ale že jste sami ozkoušeli. Upřímně nevím, jestli bude mít náš Štěpi nějakou výhodu, že už jsem starší a moudřejší a klidnější. Beru jako fakt, že na každé jedno dítě máme vždy jen jeden pokus ve všem. Hlavně ve výchově. Jednou něco potnete a už to neopravíte, i kdybyste se tisíckrát snažili. Přiznat si to, že nemusím mít pravdu, a že praktikuji na svém dítěti něco, co mu třeba nikdy sedět nebude, je prapodivně uklidňující. My, křesťané, máme velkou výhodu. A to tu, že se můžeme vždycky pokusit "aspoň" to promodlit. 

Tak jsem si popovídala a můžu jít spát a využít čas, který mi dává moje dokonalé dítě, neboť rádo chrupká celou noc a budí se jen výjimečně. Omlouvám se tímto všem, jejichž děti nespí a dráždím je takovýmto prohlášením, ale nebojte, mám už (vlastní) zkušenosti a vím, že se tohle všechno může hned zítra zlomit, tak si vážím toho, co mám a nepokrytě se chlubím, dokud můžu.

Rodičovství zdar!

(A teď jdu vážně spát, protože bych místo klování do klávesnice měla věnovat čas své rodině, když o tom tady tak vehementně píšu.)

Zobrazeno 1087×

Komentáře

JiKu

Patří to k nejsilnějším existenciálním zážitkům v životě, spousta lidí to nikdy nezažije. Je to poznání, že lidé jsou různí, odlišní od pozorovatele (ode mě) a tudíž i mezi sebou navzájem. Theory of mind je poznání dítěte, že ten druhý VÍ či NEVÍ něco jiného než já. Tohle, o čem píšu, je poznání, že i jinak myslí a cítí, mají i jinou motivační dynamiku, jiný temperament. Jením slovem: lidé jsou různí.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz