Knedlíková dieta

24. 3. 2014 20:53

S jarem na mě vždycky přichází chuť dělat něco nově. V něčem se zlepšit, mít zas jednou umytá okna a tvořit dekorace, ačkoliv k tomu nemám vlohy. To, co na mě přichází pravidelně, je touha něco málo zhubnout. Pro pocit, že se nemusím stydět obléct se v létě do plavek, ale i proto, abych nesupěla jak chudák parní lokomotiva. Je pravda, že být lokomotivou není vždy na škodu, a to hlavně tehdy, když toho musíte hodně utáhnout. Ale přiznejme si, lokomotiva v plavkách moc nevypadá, i když překvapí.

Začala jsem tedy opatrně, přestala jsem se ládovat večer, což znervóznilo manžela, který si teď uvědomil, že u filmu sní celý sáček brambůrků sám a cítí se provinile.

Rozhodla jsem se, že nebudu mlsat nezdravosti během dne. To ale nebyl takový problém, protože sladkosti skoro nejím.

Přidala jsem také do jídelníčku zeleninu a obrala ho o ty ne tak úplně vhodné potraviny.

Teď nějaký ten pohyb. Strašně se mi zachtělo chodit běhat. Měla bych kam, nemám moc kdy a když už mám, přijdu si divně, že já, kterou nikdo nikdy neviděl v pohybu, bych se tady u nás na dědině(!) pokoušela běhat. To by hned bylo téma :-)

Pak jsem si řekla, co třeba kolo? Je, pravda, dosti zaprášené a nenafoukané, ale to jsou řešitelné věci. Jak ale vyřešit, aby se matka dvou dětí při své sportovní (ne)zdatnosti neocitla i s kolem ve škarpě, o tom zatím přemýšlím v skrytu duše a teď tady s vámi.

Taky jsem dostala nabídku, ať chodím s kamarádkama na nějaký záhadný aerobní box, který má prapodivné a nezapamatovatelné jmého. Ale když mi řekly, že to po první hodině budu chtít vzdát, tak vím, jak by to dopadlo. Už se za ty roky znám.

Pohyb jsem tedy odsunula a vymýšlím variantu, u které se mi opravdu vyplaví endorfiny a zabiju dvě mouchy jednou ranou, budu štíhlá a veselá.

Musím říct, že s jídlem by to asi nebyl takový problém, když na to přijde, dokážu se ovládat. Ale to by člověk nesměl mít tak hodné a vařeníchtivé příbuzenstvo. Například o tomto víkendu jsme vyfasovali jídlo na celý týden a určitě si smlsne i náš kocour. V sobotu jsem uvařila čočkovou polévku a upekla dietního králíka s bramborovou kaší. Zbyla porce králíka a polévky ještě na jeden oběd pro všechny. S klidem jsem to zavřela do lednice a libovala si, jak budu mít v pondělí pohodu. V neděli jsme jeli k babičce mého manžela na oběd. Výborná masová roláda s rýží. Babička se bála, aby pro nás roláda nebyla málo a přidala k tomu ještě pořádné dva kuřecí řízky. Samozřejmě nám půlku rolády a ty dva řízky zabalila, abych prý nemusela vařit a co ona s tím. S babičkou jsme pobyli a ona si užila své pravnučky dosytosti a ještě nás obdarovala buchtou. To odpoledne volala manželovi jeho maminka, abychom se zastavili, že udělala holkám jahodové knedlíky a upekla pudinkové šneky. Ještě cestou domů jsem plánovala, jak to uděláme, abychom to všechno snědli, než se to zkazí a na nic kloudného jsem nepřišla. Doma jsem to nacpala do lednice a modlila se, aby se náporem jídla neotevřela. 

A teď se dostávám k jádru pudla. K masu si dáte salát, pokud se chcete trochu zdravě stravovat, ale jak si dáte zeleninu k jahodovým knedlíkům?

Tak jsem pro dnešek rezignovala, navalila si tři mohutné knedle na talíř, vydatně posypala mákem a kápla trochou másla a zládovala to na posezení. I když sladké opravdu nemusím, pochutnala jsem si, protože má tchyně knedlíky umí. Za deset minut po obědě jsem měla hlad a přemýšlela o zákusku a nakonec jsem ho vymyslela:

Dám si asi ten řízek :-)

Zobrazeno 967×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz