Bylo by to na houby

Řekla mi to asi dva týdny před Vánoci moje dcerka a já jako bych na to o pár dní později zapomněla. Přišla totiž smutná zpráva, že zemřel člověk dost blízký na to, abychom se trápili a smutnili. Já jsem citlivka, když na takové věci přijde, a tak jsem smutnila. Do Vánoc se mnou nebyla řeč, trpěla tím moje rodina a já jsem to nemohla vstřebat. Napětí vyvrcholilo na Štědrý den, když jsem vzteky vysklila dveře v kuchyni, pokračovalo na Boží hod lehkým dusnem a poznámkami mého manžela o rozbitých dveřích a hysterické manželce a na Štěpána velkým klidem a smířením v rodině i přijetím faktu, že tu už není jeden dobrý chlap.

A až po tomhle vánočně nevánočním období jsem si vzpomněla na tu naši Elišku a její moudrou větu: "Maminko, kdyby se Ježíšek nenarodil, to by bylo na houby."

Myslela samozřejmě na stromeček a dárky, ale připomněla mi tím to důležité. Že totiž s Ježíškem přišla ta veliká naděje pro nás lidi na věčný život, a to je teď pro mé blízké okolí ta nejlepší útěcha.