Naivně o manželství

Snad že už za sebou nějaký ten pátek manželství mám, řekla jsem si, že i já bych mohla přispět svou troškou do mlýna. Když občas čtu něčí názory na věc, přijdou mi někdy naivní. Ale s jakou představou jsme my, kteří už máme třeba nějaké to dítko, vstupovali do manželství? No naivně přece. Nikdo nám neřekl, že opravdu budeme muset tolerovat chyby toho druhého, že opravdu budeme muset několikrát za noc vstávat k dětem, že přestaneme vařit některá oblíbená jídla, protože manžel/ka (děti, pes, papoušek, strašilky...:-) ) to prostě nemají rádi. Nebo nám to řekl, ale představa a realita je chtě nechtě jiná.

Ale jak jinak bychom do manželství měli vstoupit? S přehledem o všem, co se může stát? 

Bůh nám dal v tomhle ten krásný dar naivity, tak proč se pozastavovat nad tím, že má někdo přehnaně optimistickou představu o nějakém životním období. Já si stále připadám naivně. Přijde mi, že i když se doma navzájem naštveme, plácneme nějakou pitomost, která zabolí, tak to pak jeden z nás (většinou já) nakousne a vyříkáme si to. A protože máme oba dva upřímnou snahu mít hezké a fungující manželství, může takovým opravdu být. 

Naivně vám tedy přeji, ať vaše manželství šlape jak švýcarské hodinky, ať už započalo, či je ještě na hony vzdáleno vaší životní realitě.